LUDIŠE a LUBOR.

LUDIŠE a LUBOR.
Znamenejte staří mladí, o půtkách i o sedání. Býval druhdy kněz Zalabský, kněz slavný, bohatý, dobrý; tento měl jedinou dceru, sobě i všem milou velmi. Ta dci na div sličná byla. těla urostlého krásně, líce měla ovšem bílé, na lících ruměnce květli; oči jako nebe jasné i po její bílé šíji, vlasy zlatoskvoucí vějí, u prstencích skadeřeny. Aj druhdy kněz káže poslu, by se páni všickni sněli, na hrad, na hody veliké, I když byl den ustavený, sněli se sem všickni páni, z dalných zemí, z dalných vlastí, na hrad k knězi na ty hody; zevzněl hlahol trub i kotlů. 61 pani kukniezusie hrrnu poklonichusie tu kniezu iknieni ilepei dcersi zaṕdluhe stoli sedu ~pkni rozeniedle sueho nosichu iedenie diua inosichu pitie medna ibi hodouanie hluczne ibi hodouanie slaune rostupisie sila uudech rostupisie bodrost wmislech wtadobi kniez uece panom muzie nebudi wastaino skakich ṕcin stesie snieli statni muzie iazchcu zuiesti kaci zuasmi naiplznei wmirsie ualku mudro zdati uezdi nam susiede niemci die kniez prsetrzesie ticho otstolowtu wztachu pani poklonichusie tu kniezu iknieni ilepei dcersi Kotli trubi sliseti znoua 62 Páni ku knězi se hrnou, poklonili se tu knězi, i knění i krásné dceři, za předlouhé stoly sednou, každý dle rození svého. Nosili se jídla divá, i nosili pití medná; bylo hodování hlučné, bylo hodování slavné. Rozstoupí se síla v oudech, rozstoupí se bodrost v myslech. V ty doby kněz vece panům: „Muží, nebudiž vás tajno, z jakých příčin ste se sněli, statní muží, já chci zvěsti, jací z vás mi nejužitečnější. V míře válku moudře ždáti, vždy jsou nám sousedé Němci.” Dí kněz, přetrhne se ticho, od stolů tu vstali páni; poklonili se tu knězi, i knění i krásné dceři. Kotly, trouby slyšet znova. 63 wsiesie kusedaniu stroii tuṕd hradê wsire luce wzuisi napawlaci krasne sediese kniez starostami sedie knieni szemankami iludise sdieuicemi ikaze kniez zemanô suim ktochtie prui nasedanie ti iaz kniez sam ustanovwiu ikaze kniez nastrsiebora strsiebor ludislava ziua wsedasta oba nakonie wzesta drsiewce ostru hrotu prudko ~ptiw sobie hnasta dluho spolu zapasista ezdrsiewce oba zlamasta itak vondana biesta oba zdrahi wistupista zewznie hlahol trub ikotlow ikaze kniez zemanô suim kto chtie vtersi nasiedanie abi knieni stanouila knieni nasrpose kaze 64 Vše se ku sedání strojí: tu před hradem v šíré louce, vzvejši na pavlači krásné seděl kníže s starostami, sedě knění s zemankami i Ludiše se slečnami. I káže kněz zemanům svým: „kdo chtí první na sedání, ty já kněz sám ustanovím.” I káže kněz na Střebora, Střebor Ludislava zývá. Vsedali oba na koně, vzali dřevce ostrých hrotů, prudce proti sobě hnali, dlouho spolu zápasili, že dřevce oba zlámali; i tak uondani byvše oba z drahy vystoupili. Zevzněl hlahol trub i kotlů. I káže kněz zemanům svým, kdo chtí druzí na sedání, aby knění stanovila. Knění na Srpoše káže, 65 srposspitibora ziua wsedasta oba nakonie wzesta drsiewce ostru hrotu ihna srpos wspitibora wisadi iei ztwrda siedla samsie skonie rucie wrzie obadobistatu meci raz poraze wczrna sciti iiskri wzprchu zczrnu scitu spitibor srpose sece srpos wchladnu zemiu padl iobasta vnauena oba zdrahi wistupista zewznie hlahol truh ikotlow I kaze kniez zemanô suim kto chtie trsieti nasiedanie biludise stanouila kniezna na lubora kaze lubor bolemira ziua wsedasta oba nakonie wzesta drsiewce ostru hrotu rucie wohradusie hnasta ~ptiw sobie zamiersista 66 Srpoš Spitibora zývá, Vsedali oba na koně, vzali dřevce ostrých hrotů, i hnal Srpoš v Spitibora, vysadil jej z tvrda sedla; sám se s koně rychle vrže, oba tu dobyli mečů: ráz po ráze v černé štíty, jiskry vzprchnou z černých štítů; Spitibor Srpoše sekl, Srpoš v chladnou zemi padl. I oba jsou unaveni, oba z drahy vystoupili. Zevzněl hlahol trub i kotlů. I káže kněz zemanům svým, kdo chtí třetí na sedání, by Ludiše stanovila. Kněžna na Lubora káže, Lubor Bolemíra zývá. Vsedali oba na koně, vzali dřevce ostrých hrotů, ruče v ohradu se hnali, proti sobě zaměřili, 67 srazistasie oscepoma bolemirsie skonie koti scitmu daleko zaletie otnesu iei chlapi zdrahi zewznie hlahol trubikotlow lubor narubose ziua rubos rucie nakon wzkoci prudko nalubora zene lubor kopie meciê ptie krsepce w helm mu wrazi ranu rubos wazê skonie spade otnesu iei chlapi zdrahi wzezni hlahol trub ikotlow lubor nazemani ziua ktosie chtieiu semnu biti tiem wohradu siemo ieti ibi houor mezi pani lubor naohradie zdase witcie zdeslau dluhedrsiewce inadrsiewci tursihlaua wzkoci naors iarobuini hrdiuimi sloui uece p̃died (moi) zbi diua tura 68 srazili se oštěpoma, Bolemír se s koně kotí štít mu daleko zaletěl; odnesou jej chlapi z drahy. Zevzněl hlahol trub i kotlů. Lubor na Roboše zývá, Ruboš ruče na kůň vskočí, prudce na Lubora žene, Lubor kopí mečem přeťal, křepce v helm mu vrazil ránu, Ruboš vazem s koně spadl: odnesou jej chlapi z drahy. Zevzněl hlahol trub i kotlů. Lubor na zemany zývá: „kdo se chtějí semnou bíti? těm v ohradu semo jeti.” I byl hovor mezi pány, Lubor na ohradě čekal; vytknul Zdeslav dlouhé dřevce, i na dřevci tuří hlava. Vskočil na oř jarobujný, hrdivými slovy vece: „Praděd můj zbil diva tura, 69 otcik zahna niemcewsbori skusi lubor chrabrost moiu itu ~ptiwsobie hnasta hlauama wsebe wrazista aioba skoniu spadesta rucie zdie mecie dobista opiesala zapasista krsiepce meciema machasta kolsie rozlehachu razi luborsie k niemu prsiboci meciem kruto w helmmu secie helmsie rozkoci wduakusi meciem wmecz uderi ranu imecz wzletie zaohradu zdeslausie nazemiu wrze zewznihlahol trub ikotlow okluci lubora panstuo iuede iei ṕdeknieze ṕd knieni iṕd ludisu ludisemu wienecstaui uienec zduboueho listie zewznie hlahol trub ikotlow. 70 otec zahnal Němců zbory; skusí Lubor chrabrost moji.” I tu proti sobě hnali, hlavama v sebe vrazili, aj oba tu s koňů spadli. Rychle zde meče dobyli, opěšali zápasili; křepce mečema máchali, kol se rozléhali rázy. Lubor se k němu přibočil, mečem krutě v helm mu sekl, helm se rozkočil v dva kusy, mečem v meč udeřil ránu, i meč vzletěl za ohradu, Zdeslav se na zemi vrže. Zevzněl hlahol trub i kotlů. Obklíčí Lubora panstvo, i vede jej před knížete, před knění i před Ludiši: Ludiše mu věnec staví, věnec z dubového listí. Zevzněl hlahol trub i kotlů. 71 Pocinasie ouelikê pobiti.
Sczrna lesa uistupuie skala naskalu uistupi silni zaboi obzira kraiini uawsiest̃ni zamutisie otkraiin otewsiech izastena placiem holubinim siedie dluho idluhosie mutie iwzchopisie wzhoru iako ielen dolow lesê lesê dluhopustim bistro spiechase ot muze k muzu otsilna ksilnu powsickei wlasti kratka sloua kewsiem skrito riecie poklonisie bohô otsud kdruhuspiecha iminu denprui iminu denvteri ikdaz zatrsietiê luna wnoci biese sniechusie muzie siemo wles czrn kniem zdie zaboi otuedeie wuwal wponizeni uwal hlubokeho lesa stupi zaboi nainizeie dolow wze uarito zuucno Muzie bratrskich srdec iiskrenich zrakow uam pieiu nainizi zdola piesn
72