KYTIČKA.
Věje větříček
z knížecích lesů,
běží milenka
ku potoku.
Nabíra vody
v kovaná vědra,
po vodě k dívce,
kytička plyne,
Kytička vonná,
z fial a růží.
I jme se dívka
kytičku lovit,
spadla ach spadla!
v chladnou vodičku.
Kdybych věděla
kytičko krásná!
kdo tebe v kyprou
zemičku sázel,
tomu bych dala
prstének zlatý.
Kdybych věděla
kytičko krásná!
105
kto tebe likem
hebuczkî suaza
tomubich dala
iehlicu zwlasow
kdabich uiediela
kitice krasna
ktotie pochladnei
uodici pusti
tomubich dala
uienek suoi zhlaui
Ide mamila naiahodi
nazelenaborka
zadrsiesesi ostretrnie
wbielitku nozicu
nemoze moie zmilitka
nanozicu wstupiti
achti trnie ostre trnie
ciemusibol sdielo
zatobudes ostretrnie
zborek uimitieno
pozdi mila vpochladeczce
106
kdo tebe lejčím
heboukým svázal,
tomubych dala
jehlici z vlasů.
Kdybych věděla
kytičko krásná!
kdo tě po chladné
vodičce pustil,
tomubych dala
vínek svůj z hlavy.