ZÁBOJ, SLAVOJ a LUDÍK.

ZÁBOJ, SLAVOJ a LUDÍK.
S černa lesa vystupuje skála, na skálu vystoupil silný Záboj, obzírá krajiny na vše strany; zarmoutil se od krajin odevšech, i zastonal pláčem holubiným. Seděl dlouho i dlouho se rmoutil, i vzchopil se vzhůru jako jelen, dolů lesem, lesem dluhopustým, bystře pospíchal od muže k muži, od silna k silnu po celé vlasti. Krátká slova ke všem skrytě řekl, poklonil se Bohům, odsud k druhu spěchal. I minul den první, i minul den druhý, i když za třetím luna v noci byla, sněli se muží semo v les čern. K nim zde Záboj, odvede je v ouval, v ponížený ouval, hlubokého lesa. Stoupil Záboj nejnížeji dolů, vzal varito zvučno. Muží bratrských srdcí, i jiskrených zraků! vám pěji nejníže z dola píseň. 73 ide zsrdce me^o zsrdce nainizeie pohruzena whori otcik zaide kotcê ostaui wdiedinie dietki suoie i suoie lubice inersiecie nikomu batio timluui kniê oteckimi sloui iṕide cuzi usilno wdiedinu icuzimi sloui zapouida ikaksie zdie wcuzei wlasti otiutra pouecier tako biese zdieti dietkam izenâ iyedinu druzu nâ imieti poputi wsiei zuesni pomoranu iuihanie zhaiew wsiekrahuie ikaci bozi wcuzei wlasti takimsie klanieti zdie iim obiecati obiet inesmiechusie biti 74 I jde z srdce mého, z srdce nejnížeji pohřižena v hoři. Otec zašel k otcům, ostavil v dědině dítky svoje i svoje milenky. I neřekl nikomu: „bátio ty mluviž k nim oteckými slovy.” I přijide cizí usilně v dědinu, i cizími slovy zapovídal. I jak se zdí v cizí vlasti od jitra po večer, takto bylo dělati dítkám i ženám; i jedinou druži nám míti po pouti vší, z Vesny po Moranu. I vyhání z hájů vše krahuje; i jací Bozi v cizí vlasti, takým se klaněti zde, i jim oběcati obět. I nesměli se bíti 75 wcielo ṕdbohi ni wsumrki iim dauati iesti kamootcik dauae krmie bohô kamo kniê hlasat chodiuase posiekachu wsie drua i rozhrusichu wsie bohi aiti zaboiu tipieies srdce ksrdcu piesnu zstrsieda horsie iako lumir kisloui ipieniê biese pohibal Visehradiwsie wlasti takoti mie iwsiu bratrs pieuce dobra miluiu bozi pei tobie otnich dano wsrdce ~ptiw̃hô zrsie zaboi naslauoieua zapolena zraki ipieniê dale srdce iimase dua sini ieiu hlasi ṕchazesta wmuska uichazieuasta wles tamo meciê imlatem ioscepê ucista pazi tamo pokrista 76 v čelo před Bohy, ni v soumraky jim dávati jísti. Kamo otec dával krmě Bohům, kamo k nim hlásat chodíval, posekali vše dřeva, i rozrušili vše Bohy. „Aj ty Záboji, ty pěješ srdce k srdci, píseň z středu hoře jako Lumír, ký slovy i pěním byl pohýbal Vyšehrad i vše vlasti; takto ty mě, i vši bratř. Zpěvce dobrého milují Bohové! pěj, tobě od nich dáno v srdce proti vrahům.” Zřel Záboj na Slavojevy zapáleny zraky, i pěním dále srdce jímal: „Dva syny, jejichž hlasy přecházeli v mužské, vycházívali v les, tamo mečem i mlatem i oštěpem ucili paže, tamo pokryli se 77 iw̃cestasie roskosê kehdi pazeieiu biesta dorostla iieiu umi ~ptiw̃hô idorostachu druzi bratrsieci aita wsi uirazichu wzw̃hi ibi krutost iich bursiuce nebe iwdiedini wratisesie biwse blahost aiskocichu wsici wdol kzaboiu itiscechu iei v ṕsilna pazi isprsu naprsi usi kladechu ruce wiehlasno dauachu sloua kslouô iprsichazese noc prsied iutro aiuistupichu zuuala rozno uezdie kewsiê drsieuô kewsiê st̃nâ brachusie lesê Iminu den iminuden vteri ipotrsietiê dni kehdisie zatemnise noc brasie zaboi wles lesê zazaboiem sbori ibrasie slauoi wles lesem zaslauoiem sbori wsiak imie wieru kuoieuodie wsiak srdce uporno kralu 78 i vraceli se rozkošem. A když paže jejich byly dorostli, i jejich umy proti vrahům, i dorostali druzí bratříci. Aj tu všickni vyrazili na vrahy, byla krutost jich bouřící nebe, i v dědiny vrátila se byvší blahost.” Aj skočili všickni v důl k Záboji, i tiskli jej v přesilné paže, i s prsou na prsy všickni kladli ruce, moudře si dávali slova k slovům. I přicházela noc před jitro, aj vystoupili z oudolí různo, všudy ke všem dřevům, ke všem stranám brali se lesem. I minul den první, i minul den druhý, i po třetím dni, když se zatemnila noc, bral se Záboj v les; lesem za Zábojem zbory. I bral se Slavoj v les, lesem za Slavojem zbory. Každý měl víru k vévodovi, a srdce uporno králi, 79 wsak zbranbistru nakral ai slauoi bratrsie tamo kmodru wrchu wrchten powsiech pokrayinach tamo zamiersimi chodi otwrcha kranemu slun(cu) tamoles temen tamosi podami ruce ninie berssie lisimi skoki iiaz tako poidu tudi ai zaboi bratrsie ciemu nase bran imatepruw otwrcha soptati krutost otsauad bursmi ~ptiw kraleuim w̃hô slauoi bratrsie kdaz hada potrsieti chcesi na hlauu naiyitieie tamo hlaua ieho rostupisie mustuo lesê rostupisie wp̃uowleuo tudi taze zaboieuim slouê onamo slouê prudka slauoie hlubinami lesow kmodru wrchu 80 každý zbraň bystrou na krále. „Aj Slavoji bratře! tam k modrému vrchu, vrch ten po všech po krajinách, tam zaměříme chody; od vrcha k rannému slunci, tam jest les temen; tamo si podáme ruce. Nyní ber se liščími kroky, i já také půjdu tudy.” „Aj Záboji bratře! čemu naše zbraň má teprv od vrcha soptati krutost, odsud buřme proti královým vrahům.” „Slavoji bratře! když ty hada potříti chceš, na hlavu nejjistěji, tam jest hlava jeho.” Rozstoupí se množství lesem, rozstoupí se v pravo v levo. Tudy táhne Zábojovým slovem, onam slovem prudkého Slavoje, hlubinami lesů, k modru vrchu. 81 ikehdi biese piet slunci podastasi prsiesilnie ruce ipozrsiesta lisima zrakoma na kralowi uoie sraziti nam drbi ludiek voie voiesue pod iednu ranu ailudiecie tisi parob naparobi krale tirci suemu ukrutniku zedimê iest nam velenie ieho irozlutisie ludiek ruciê hlasê suola sue voie podnebesiebie plnooswieti otslunce woswietie plnoblska zkraleuich woiew hotowi wsici nohu wkrok iruku wbran ludiekouadle sloua Aislauoi bratrsie tudi spei lisimi skoki iaz poidu wstrsiecu iim wcielo iwirazi Zaboi vṕd iako krupobitie iwirazi slauoiwbok iim iako krupobitie 82 I kehdy bylo pět sluncí, podali si přesilné ruce, i pohledli liščíma očima na králova vojska. „Sraziti nám musí Luděk vojska, vojska svá pod jednu ránu.” „Aj Luděku ty jsi otrok na otroky krále! Ty rci svému ukrutníku, že dýmem jest nám velení jeho.” I rozlítil se Luděk, rychlým hlasem svolal svá vojska, podnebesí bylo plno osvěty, od slunce v osvětě plno blesku z králových vojsk. Hotovi všickni nohou v krok i rukau v zbraň, dle Luděkova slova. „Aj Slavoji bratře! tudy spěj liščími skoky, já půjdu proti nim v čelo.” I vyrazil Záboj v před jako krupobití, i vyrazil Slavoj v bok jim jako krupobití. 83 aibratrsie tisie nâ krusichu bohi tisie nam kacechu drsieua iplasichu krahuie zlesow bozi namuicestuie daiu ai prudkost uirazi ludiekem zcietnich wrahow ~ptiw Zaboiu iuirazi zaboi horsiuciema ocima w ludiek miersi dub~ptiw dubu zrsieti zewsie^o lesa zaboi hna ~ptiw ludieku nadewsie uoie ludiek uderi silnim meciê ṕtietrsie koze wscitie iuderi zaboi mlatê otskoci hbiti ludiek wdrsieuo wrazi mlat iskotisie drsieuo navoi itrsiedeset iich otide kotcê izlutisie ludiek aiti zhouadili ti uelika potuorohadow meciêsie potikai semnu imasie zaboi meciê 84 „Aj bratře, ti zde nám drtili Bohy, ti zde nám káceli dřeva, i plašili krahuje z lesů. Bozi nám vítězství dají!” Aj prudkost vyrazí Luděkem z četných vrahů proti Záboji. I vyrazil Záboj s hořícíma očima v Luděka, měří dub proti dubu, viděti z celého lesa. Záboj hnal proti Luděku nade vše vojska. Luděk udeřil silným mečem, přeťal tři kůže v stítu. I udeřil Záboj mlatem, odskočil hbitý Luděk, v dřevo vrazil mlat; i skotí se dřevo na vojsko, i třicet jich odejde k otcům. I zlítil se Luděk: „Aj ty zhovadilý! ty veliká potvoro hadů, mečem se potýkej semnou.” I máchl Záboj mečem, 85 kusscita w̃hu otrazi itasi ludiek mecz (mecz)sie smecie po kozenie scitie izapolestasie oba kranam ranami wsie posobie stesasta iwsiekolê zbrocesta kruiu ikruiu zbrocechuie muzie kolkol ieiu wezdie vṕlutei sieci slunce ṕide poledne iotpoledne iuz napolkuecieru iualeno iesce nisiemo nitamo ustupeno iualeno zdie iualeno tamo otslauoie Aiti w̃ze bieswtie ciemuti nasu krew piyesi ichopi zaboi suoi mlat iotskoci ludiek na ṕze mlat zaboi wiswzhoru iwrze pow̃ze letie mlat roskocisie scit zascitemsie roskocista ludiekoua prsi iuleciesie duse tiezka mlata imlat idusu uirazi izanese pietsiehow vwoisku 86 kus štítu vrahu odrazil. I tasil Luděk meč, meč se smekl po koženém štítu. I zapálili se oba k ranám, ranami vše po sobě stesali, i vše kolem zbrotili krví; i krví zbrotili je muží vůkol nich všudy v přelíté seči. Slunce přejde poledne, i od poledne již na půl k večeru, i váleno ještě; ni sem, ni tam ustoupeno, i váleno zde, i váleno tam od Slavoje. „Aj ty vrahu Běs v tě! čemu ty naši krev piješi?” I chopil Záboj svůj mlat, i odskočil Luděk; napřáhl mlat Záboj vejš vzhůru i vrhl po vrahu. Letěl mlat, rozskočil se štít, za štítem se rozskočily Luděkovy prsy. I ulekla se duše těžka mlata, i mlat i duši vyrazil, i zanesl pět sáhů u vojsko. 87 strach w̃hom uirazi zhrrdl skrsieki radost zewznie zust uoinow zaboieuich izaiiskrsi zradostnu zraku ai bratrsie bozi ny uicestuiê darsichu rostupisie uasieden hluk vp̃uo ivleuo zewsiech udoli siemo suedte konie koni rsiechci uesken tenles Zauoi bratrsie tiudati lue nevpusciei bursi w̃hi aita otwrze zaboi scit iwruce mlatê iwdruhei meciê takoivprsiecz ~praze drahi vw̃zech ibi vpieti w̃hô ibi vstupati w̃hô trsasie hnase zboisce strach zhrrdliich uiraze skrsieki koni rsiechce ueskenles Wzhoru nakonie skoni zaw̃hi prsiesewsie wlasti ruci koni neste vpatach zanimi nasu krutost iwzkocichu hluci wzrucie konie 88 Strach vrahům vyrazil z hrdel škřeky, radost zevzněla z ust vojska Zábojova, i zajiskřila z radostných zraků. „Aj bratří, Bozi nás vítězstvím dařili! Rozstaupí se nás jeden hluk v pravo i v levo; ze všech oudolí sem sveďte koně, koňmi řechci vešken les.” „Záboji bratře ty udatý lve! neupouštěj bouřiti vrahy.” Aj tu odvrhl Záboj štít, i v ruce mlatem i v druhé mečem, takto i v příč prorážel drahy vrahů. Bylo upěti vrahům, bylo ustoupati vrahům, Třas je honil z bojiště, strach z hrdel jich vyrážel škřeky; koňmi řechce vešken les. „Vzhůru na koně, s koňmi za vrahy přesevše vlasti, rychlí koni neste v patách za nimi naši krutost.” I vzskočili hlukové na rychlé koně, 89 iskoknaskok pow̃zechsiehnachu ranu naranu soptichu krutu krutost imiiechu rownie ihori ilesi wp̃uo iwleuo wsie ubiehawzad Hucie diua rsieka wlna zawlnusie uale huciechu wsi voi skok naskok wsiesie hnase ṕs bursiucu rsieku uodi uchuatichu mnostuie cuzich iṕnesechusue zuiesti nadruhi brsiech ipokraiinach wezdie wsirs iwsirs luti ostrsiez zozepie suoie krsiedle dluzie bistro leta zaptactuê zaboieui uoi rozehnachusie wsirs wezdie powlastech hnachu luto powrazech wezdie srazechu ie istupachu koni nocu podlunu zanimi luto dnem podsluncem zanimi luto iopieti temnu nocu iponoci sedimiutrê hucie diua rsieka wlna za wlnu sie uale 90 i skok na skok po vrazích se hnali, ránu na ránu soptili krutou krutost: i míjely rovně i hory i lesy, v pravo i v levo vše ubíhá v zad. Hučí divá řeka, vlna za vlnou se valí, hučela vše vojska skok na skok, vše se hnalo přes bouřící řeku; vody uchvátily množství cizích, i přenesly své známé na druhý břeh. I pokrajinách všudy v šíř i v šíř, lítý ostříž rozepial svá křídla dlouhá, bystře létá za ptactvem. Zábojova vojska rozehnala se v šíř všudy po vlastech, hnala líto po vrazích; všudy srazila je i stupala koňmi. Nocí pod lunou za nimi lítě, dnem pod sluncem za nimi lítě, i opěty temnou nocí, i po noci šedým jitrem. Hučí divá řeka, vlna za vlnou se valí; 91 huciechu wsi uoi skoknaskok wsiesie hnase prsiesbursiucu rsieku uodi uchuatichu mnostuie cuzich iṕnesechusue zuiesti nadruhi brsiech tamoksedim horâ tamo dobursi nasie pomsta ai zaboi bratrsie iuz nam nedaleko hori aiuz hluciek w̃how iti zalostiuo ~psie Wratno kraiinami tuditi iaz tudi uihubit wsie kraleuo uietr bursi ṕs wlasti voiski bursie ṕs wlasti ṕs wlasti vp̃uo iwleuo uezdie siru silu voiski wradostnê hluce aib̃trsie aiseri wrch bozi ny tamo uicestuiê darsili tamo iuiele dustieka siemo tamo podrsieuech iich boiesie ptactuo iplachi zuiers iedno soui neboiesie 92 hučela vše vojska skok na skok, vše se hnalo přes bouřící řeku; vody uchvátily množství cizích, i přenesly své zvěsty na druhý břeh. „Tamo k šedým horám, tamo dobouří naše pomsta!” „„Aj Záboji bratře! již nám nedaleko hory, a již hluček vrahů, i ti žalostivě prosí.”” „Zpátkem krajinami, tudy ty, já tudy vyhubit vše královo.” Vítr bouří přes vlasti, vojsky bouří přes vlasti, přes vlasti v pravo i v levo, všudy šírou sílu vojsky v radostném hluku. „Aj bratří! aj šerý vrch! Bohové nás tam vítězstvím dařili, tam i mnoho duší těká semo tamo po dřevech; jich bojí se ptactvo i plachá zvěř, jedno sovy nebojí se. 93 tamo kwrchu pohrsiebatmrch idat pokrm bohouom itamo bohô spasâ dat mnostuie obieti aiim hlasat milich slow iiim oruzie pobitich w̃how Pocinasie kapitule osmmezcietma trsietiech knih opiesniech.
Poletoua holub sedrsieua nadrsieuo zalostiuo wrka horsie wse^u lesu aiti lese siri wtobie iazletauach sholubicu drahu smilu ṕmilitku achazlobni Zbihon chuati holubicu iotnese vhrad achavhrad twrdi aiobchaze iunose koltwrda hrada
94 Tamo k vrchu pohřebat mrch, i dat pokrm Bohovům, i tamo Bohům spasám dat množství obětí, a jim hlásat milých slov, i jim zbraně pobitých vrahů!”