NÁŠ MONSALVAT

NÁŠ MONSALVAT
Jak z hloubi země divem vstal by k nebi tajemný přízrak, Boží tvrz a hrad; hvězd nad Vltavou zdá se přibit hřeby, v noc když se pne, náš český Monsalvat. Jak jiných světů útvar v svatozáři, v němž skryt náš divuplný svatý Graal a bleskne na purpuru na oltáři, by vatrou mystickou v dnech těžkých vzplál. Rytířští králi kolem spočívají, sen jejich zaklet v svaté vidiny; o polštář kamenný se opírají, lev u nohou jim strážce jediný. 59 Tu vzpomínají na slávu svých činů, v snách ještě jilec mečů stiská pěst; v barevných oknech slunce do vavřínu, hle, vítězné jim věnce zdá se plést. V andělů dlaních jak by harfy vzněly, národa, slyš, hřmít hrdou epopej, tu z minula i, jež se ještě vtělí a slávou nesmrtelnou zvěční jej. Sem v dobách velkých slétá Holubice, mystický pták ten s nebes oblaku, jímž svatý Graal hned vzplá jak klenotnice a plní zemi kouzlem zázraku. Neb srdce zapaluje v každé hrudi a rekovnou hned činí každou pěst, a mocné šiky jako ze sna budí, za národ bít se na smrt, Otců čest. – Kol tebe stíny rostou na zástupy, že v pohádku se měníš vlající, to země stráží kol tebe se kupí tví Mučenníci, svatí Dědici. 60 Zřím na tě dojat v svatém vytržení, jak strmíš k nebi, Vít a svatý Hrad, pod tebou Vltava se v hymnech pění: „Buď požehnán náš svatý Monsalvat!“ 61