KDYŽ KVETE BEZ

Xaver Dvořák

KDYŽ KVETE BEZ
V šeříku květech Praha zaplanula, proud vůně jak by ulicemi tek; jak loď je v jeho moři utonulá, zřít hrot jen štítů, věží, věžiček. Milostný obraz ztraceného ráje, jenž z hlubin zapomenutí se zved’; duch zatrne, se teskně obávaje, by nezmizel jak luzný přelud hned. Tak zlíbezněla, zas je ti víc dražší a srdce tvoje k sobě přiková; milenky obraz, před tebou se vznáší, jíž nelze nikdy zradit, taková! A z kaplí utajených slyšíš zpěvy, jež Nepomuka slaví, symbol náš; neb nesmrtelnost řeči tvé ti jeví, jíž, dojat, provždy věrnost přisaháš! 40