SKLON STROMU
Sklon stromu, kročej kohokoliv,
mžik oka, záblesk vlny, obrys stínu,
kyn ruky, dálný hluk a blízký šept,
zdiv nehybnost a nitro doutnající,
světla rozsáhlá a chvějná šíř:
to vše je rytmus neznáma.
V tmách šum listů neviditelných,
slitých s černem v jedno husté černo,
listů zkornatělých v podjeseni
šum syrový a chořestný,
a nad ním třepot velké, břitké hvězdy,
jenž ohromuje nemluvností svou,
je totéž boží dýchání.
38