V nový život – v nový sen...
Sní snílek prostřed chrysantem
tak sám a sám – jen se svým snem...
– – – – – – – – – – – – – – – – – –
Vtom zaťukal kdos do oken:
Hej, slyšíš, snílku, samotáři,
pojď přece zase jednou ven!
Což nevidíš, že bílý den?
Což nevidíš, jak slunce září
a celý svět jak opojen
tím mořem světla, vůní, písní?
A neslyšíš, ty sedmispáči,
ten radostný kol švehol ptačí?
Což neslyšíš? – Ó, pohleď vzhůru:
Tam z modrého kdes z pod azuru
jak jásá píseň skřívánčí...
A večer jistě při měsíci
jak démantů déšť kmitající
kdes z čarovného ohňostroje
ej, svatojanských mušek roje
rej veselý ti zatančí...
Och, jaký ples, och, jaký ples!..
A sladkým ložem vábí vřes,
kde potok bublá skotačivě
a chtivá ústa pijí chtivě
a „Pij a zpívej“ volá les...
17
Hle, ze všech stran, hle, ze všech stran
jak opojný to vane van,
jak opojný to všude šum!..
To nový život víří kol!..
Och, snílku, rychle odhoď bol
a zanechej svých marných dum
a srdce otevř dokořán,
ať vane v něj ten nový van –
a pij a pij – a rychle, v spěch
těch nových žití nový dech –
a pij a pij – a rychle v svět:
i pro tebe tam kdesi v skrytu
vyslaných tužeb na blankytu
ti vykvetl tvůj modrý květ...
A snílek jde...
Mní: V nový cíl a cestou jinou –
a zase jde jen za vidinou...
Mní: V nový Život, v nový Den –
a zase jde jen v nový Sen...
Neb ten, kdo zrozen z Říše Snů,
ten marně touží slunných Dnů...
Jen splavu píseň zádumčivá
mu šeptá slova konejšivá
za bílých nocí měsíčních –
18
a jako ve snu sám a tich
jde snílek dále životem,
neb vše mu snem, neb vše mu snem –
i život sám mu jenom snem...
A snílek jde...
Och, snílku, přec jen láká svět?
Cos zpívá v duši? Modrý květ?
Chceš vzhůru k modrým výšinám?
Och, poznáš: Půjdeš sám a sám
a vždycky cosi z údolí
jde za tebou a zabolí.
A poznáš: Často nocí, tmou
ti bude jíti cestou zlou.
Neb ti, kdož cestou Ducha jdou,
vždy kráčí cestou trnitou.
A snílek jde...
Och, snílku můj, je v duši smutno
z těch marných snů, z těch bludných cest?
Proč hledáš světlo klamných hvězd?
Proč hledáš tam, kde není cíl?
Hleď, tolik snů jsi promarnil!..
19
Och, snílku můj, jen jedno nutno,
jen jedno: Hledat Absolutno!
Pak i v tvou duši, do snů tvých
zazvoní z dálek modravých
ta píseň tónů jásavých
o mořích stříbrných...
20