Finále poutníkovo
Já jsem Cesta, Pravda a Život.
Jan XIV, 6.
Poutník
Kde cestu najdu jen z těch bludných lesů ven?
Kde cestu najdu jen?
Tak bloudím bez konce v těch lesích nekonečných
a stále hledám jen z těch lesů cestu ven...
Již tisíc různých cest jsem zkusil v náhlém děsu,
však všecky zklamaly a nevedly ven z lesů –
a teď již klesám mdlý a k smrti unaven...
Či marný byl ten sen o slunných nivách věčných?
Či marný byl ten sen?
Hlas
Pojď za mnou, duše, jen –
Já CESTA jsem!..
Poutník
Zdaž jenom pravdou jest, ó Pane, Tvoje zvěst?
Zdaž jenom pravdou jest?
Och, tisíc různých pravd tak mluvilo již ke mně –
a tisíc různých lží jsem zřel v těch pravdách kvést.
Teď nové pravdy zas jak přízraky se věsí,
že duše zmatena zří k tolika pravd směsi
a ptá se s úžasem: Co přece pravdou jest?..
51
Či jenom plna lží jest ubohá ta země
a nikde pravdy zvěst?..
Hlas
Mně věř, mnou dej se vést –
Já PRAVDA jsem!..
Poutník
Och, žíti, žíti zas, kde věcné Krásy jas!
Och, žíti, žíti zas!
Já vždycky v dumách snil o tajůplném kraji,
kde bílý, teplý jas žhne světem čarných krás,
kde věčné jaro jest a věčné slunce svítí,
kde věčná radost jest a slzí neuzříti
a nemá začátku a nemá konce čas...
Však žel, to jenom sen... Jest život pouhou bájí,
neb vše žhne smrti mráz...
Hlas
Ó duše, slyš můj hlas:
Já ŽIVOT jsem!..
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Hlas
Ó bludný poutníku, jenž cestu hledáš stále
a stále bloudíš tak jen v marném hledání,
52
pojď, ke Mně připoj se, pojď, spolu půjdem dále,
bys víc už nehynul v tom věcném strádání.
Jak otec, bratr tvůj – jen blíž se přitul ke mně –
teď vůdcem budu tvým, že více nezbloudíš!
Když klesat budeš snad, já pozvednu tě jemně
a nésti pomohu dnů horkých těžkou tíž.
Pojď, drahý, je už čas, i tvá by niva zkvetla!
Pojď, opusť jednou přec těch cest svých suchopár!..
Ty cesty, cesty tvé! To nejsou cesty Světla!
To marně toužil bys v kraj dojít věčných jar!
Och, jaké cisterny, tak vypráhlé a lživé,
měls na svých na cestách! – Och, jaké cisterny!
Pojď, u mne studnice mít budeš vody živé,
z níž věčně života tok řine nezměrný.
Pojď, bludný poutníku, jen Já jsem Cesta pravá,
jen Já jsem Pravdy hlas, v němž není mámení,
jen Já jsem Život sám, v němž bez moci Smrt dravá,
v němž Věčno sídlo má a Rozkoš pramení!..
Poutník
Ó Pane, Cesto má, chci za Tebou jít směle,
ó Pane, Pravdo má, Tvůj hlas chci stříci bděle,
ó Pane, Živote, chci v Tobě splynout cele!..
53