Mrtvými lesy

Mrtvými lesy
Mrtvými bloudím lesy, nevím, je noc či den, všechno tak šedé, němé – kam jsem to zbloudil jen? Mrtvými bloudím lesy, bludištěm šedých skal – och, vím, již mnohý chodec svou poutpouť v nich ztroskotal. Och, vím, již mnohý chodec, jenž těmi lesy šel, neslyšen pomoc volal, neslyšen v lesích mřel... To mrtvé, němé ticho! Ten děs těch šedých skal!.. Což nikdy nikdo tady se s nikým nesetkal? Naslouchám... Znovu volám... Nikdo se neozval?.. Neslyšen výkřik duše se vrací ode skal. 25 Neslyšen výkřik duše se vrací, zmírá kdes... A zas jen mrtvé ticho a mrtvých lesů děs... Mrtvými bloudím lesy tak sám, tak sám, tak sám – a v mrtvých lesích hynu a zvolna umírám... – – – – – – – – – – 26