Stesk
Proč jenom, proč jen u mých cest
nesměly kdes i růže kvést?
Proč jenom rostl blín, jen blín
z tajemných odkuds ze hlubin?
Proč jenom aspoň na chvíli
zpěv ptáčat neb hry motýlí
nesměly trochu tepla vnést,
o novém jaru zapět zvěst?..
Zakřikli duši sluneční,
rozpjali flóry smuteční –
Bože můj, Bože, jaký den,
když kol jen bol a smutek jen?
Zakřikli duši – ubili
po slunci všecko úsilí,
ubili radost, nadšení –
kdo dosah toho ocení?
Zakřikli duši – srdce však
nemohl ubít žádný mrak,
to bije dál, cit neztrácí
a krvácí a krvácí.
23
Krvácí, rudě krvácí,
bludičkou kams se potácí
a přemítá a zápasí
a přemítá a šeptá si:
Proč jenom aspoň na chvíli
nehráli her svých motýli,
nepělo ptáče u mých cest
a nikdo nedal růžím zkvést?
Proč jenom rostl blín, jen blín
tak hořký, hořký... Z čích to vin?..
Cos kdesi vstává jako stín
z tajemných odkuds ze hlubin!..
24