Jen ještě chvíli...

Jen ještě chvíli...
Jen ještě chvíli nutno nocí jíti, jen ještě chvíli, než se rozední!.. Hle, štíty hor již prvním svitem svítí a hoří tmou – ó, jenom pohlédni! OÓ věř, ó věř, tam v dáli na východě den nový vstává z tajů orlích hor, a k novým plavbám vyplují zas lodě, jak vyhoupne se slunce nad obzor. A nových nadějí křik rozjásaný, těch nadějí, jež zmlkly únavou, zas rozletí se hlasně na vše strany jak zlatých ptáků píseň dálavou. A poutník zemdlený již dlouhou poutí zas pramen najde trysklý ze skály, a ženci přijdou zralé klasy žnouti, jež tíhou svou již k zemi klesaly. Pak všechny svíce rožnem na oltáři, jejž ozdobíme květů záplavou, zrak zvlhne radostí a v světel záři pět budem píseň velkou, jásavou. 47 To bude velká slavnost Vykoupení, v níž nezazní už tóny smuteční, jen radost bílá jako světlo denní, jak bílý, teplý paprsk sluneční. – – – Jen ještě chvíli!.. Štíty hor již svítí, již jihne noc i tato poslední... Jen ještě chvíli nutno nocí jíti, jen ještě chvíli, než se rozední!.. [48]