SAD OPUŠTĚNÝCH.

Ladislav Linhart

SAD OPUŠTĚNÝCH.
Když, sade můj, jsi rozkvetl a vzpučel, rci, záhadný, kde byl jsi domovem? – Opodál světa, který kolem hlučel, v samotách snů a nálad, v srdci tvém. A kdo byl přítelem tvým, opuštěný sade? – Ta, která koruny mé obsypala kvítím, tvé nitro, mocná, vyplnila mladé, objala tělo vysílené žitím. (V proud fantasie své slít musím všecku vervu, bych, přírodo, tvůj zjev na světlo věrně vynes’, ve vzruchu extase naslouchat hudbě nervů, já, vroucí milenec, já, básník jemných fines.) A jaké květiny na záhonech tvých vzkvetly? – Nachové květy, plné rudých poupat, na které motýli se Přesycení slétli, by mohli na stvolech se zatížených houpat. 7
Básně v knize Sad opuštěných:
  1. SAD OPUŠTĚNÝCH.
  2. JSEM PLNÝ TOUHY.
  3. PROCESÍ.
  4. ALPY.
  5. TO DEN BYL VÝSKAVÝ!
  6. A V TÉTO NÁLADĚ TAK SILNÉ, MILÉ DÍTĚ...
  7. VEČER V TYROLSKU.
  8. NADARMO.
  9. SENOSEČ.
  10. VZKŘÍŠENÍ.
  11. SLOKY SKEPTICKÉ.
  12. TO BYLA TENKRÁT DIVNÁ NÁLADA!
  13. ZÁPAD.
  14. LETNÍ VEČER.
  15. NAD HROBY SEBEVRAHŮ.
  16. PÍSNĚ PRO VIOLU.
  17. POUŤ.
  18. SLOKY MEZINÁRODNÍ.
  19. MEDITACE.
  20. ČETBA.
  21. RÁNO NA VSI.
  22. VEČER NA VSI.
  23. NÁLADA.
  24. SAMOTA.
  25. POHŘEB.
  26. KLÁŠTER UMĚNÍ.
  27. VELIKÁ CHVÍLE.
  28. JAK ZEMŘEL DĚLNÍK.
  29. HYMNA ROZKOŠI.
  30. FARE WELL!