SLOKY SKEPTICKÉ.

Ladislav Linhart

SLOKY SKEPTICKÉ.
Do kalných vod jsem bílé růže házel (subtilní vzpomínky do hlubin zapomnění) a trní marnosti jsem v sadech lásky sázel, by zbujnělo a zničilo má snění. Vzpomínat? Na koho? A kdo mně ruku podal? A sníti? Nevím proč! (A rád bych věděl, o čem!) V mém kmenu lásky k žití dávno červ-stesk hlodal, ve větvích rozpiatých zoufalství červotočem. Má lady, pohleďte, někteří mrtvi jsou (Romea s Julií již dlouho, dlouho není), někteří ke hrobu se potácí a jdou (neb nikdo nemládne) a jiní nejsou ještě narozeni. *
Toť život. Krátký jestjest, a proto lhostejno mi, zda budu oslaven či zmizím beze stopy. Zda vichr divoký mne jako třtinu zlomí. Mne nikdo neměl rád, mne nikdo nepochopí. 19
Básně v knize Sad opuštěných:
  1. SAD OPUŠTĚNÝCH.
  2. JSEM PLNÝ TOUHY.
  3. PROCESÍ.
  4. ALPY.
  5. TO DEN BYL VÝSKAVÝ!
  6. A V TÉTO NÁLADĚ TAK SILNÉ, MILÉ DÍTĚ...
  7. VEČER V TYROLSKU.
  8. NADARMO.
  9. SENOSEČ.
  10. VZKŘÍŠENÍ.
  11. SLOKY SKEPTICKÉ.
  12. TO BYLA TENKRÁT DIVNÁ NÁLADA!
  13. ZÁPAD.
  14. LETNÍ VEČER.
  15. NAD HROBY SEBEVRAHŮ.
  16. PÍSNĚ PRO VIOLU.
  17. POUŤ.
  18. SLOKY MEZINÁRODNÍ.
  19. MEDITACE.
  20. ČETBA.
  21. RÁNO NA VSI.
  22. VEČER NA VSI.
  23. NÁLADA.
  24. SAMOTA.
  25. POHŘEB.
  26. KLÁŠTER UMĚNÍ.
  27. VELIKÁ CHVÍLE.
  28. JAK ZEMŘEL DĚLNÍK.
  29. HYMNA ROZKOŠI.
  30. FARE WELL!