VEČER V TYROLSKU.

Ladislav Linhart

VEČER V TYROLSKU.
Hor obrys ohromný se tmavou modří zalil, jež v ostrém kontrastu s bělavým nebem byla, jas dálav v mlžinách se rozplynul a zkalil a vůně jehličí a květin vystoupila. Skřek ptáka nad lesy vznik’ náhle a hned skonal, stád zvonky chraplavé zazněly v matném šeru. A já, jenž neznal stesk a international, jsem s touhou pomyslil na vlast svou na severu. Inn prudce na východ své hlučné valil vody, mdlé světlo měsíční v nádheru noci padlo. Však jinak nečinnost vstoupila do přírody a jen klid omamný a svaté ticho vládlo. A v ticho to a v zasmušilé přítmí zvuk citer trhaný se vznes’ a přizvukoval k tesklivé písni houpavými rytmy, a někdo nasládle a měkce zajodloval. 14