JAK ZEMŘEL DĚLNÍK.

Ladislav Linhart

JAK ZEMŘEL DĚLNÍK.
Tys zemřel tedy... Pár slz krokodilích za všecku práci k noci od rána. Ty v katafalku a dvé svící bílých – tak opouštěl jsi svého tyrana. Několik stropil’s pánu svému demonstrací (však zůstal k tobě vždy jen idiot). A jak jsi zemřel? Mlád a čestně prací? A pomyslil’s, že zanecháš tu rod? Nezlekla vyšších knížat tebe mitra, ni koruna ni řeči při pivě. Já ani nevěřím, že pohřben budeš zítra, vždyť jsi žil tolik, tolik vášnivě, že když jsi viděl, jak ti v oku shasl poslední paprsek, jenž choval naději, jsi zbledl náhle, zlostí jsi se třásl, chtěl dát se zastřeliti raději! *
Nuž tedy s bohem, přetlý proude žití! (Jiné jsi způsobil, než vykonat jsi chtěl!) Vzpomínka na tebe,tebe jak musí tesknou býti! Můj chrabrý dělníku, fare well! 36