SENOSEČ.

Ladislav Linhart

SENOSEČ.
Rovina zelená poseta stromy řídce s jezírky tichými a duby podél struhy, hle, v každém tvoru svém a v každé svěží snítce k životu procitla jak vlivem tajné vzpruhy! Koruny topolů oživly slunce zlatem, a louky šťavnaté zahrály v barvách rosy, jak ženy v rozkvětu válečným bledé chvatem, když v slzách o život svůj nepřátele prosí. Z hnízd v trávě vylétli s pokřikem malí ptáci, koroptve těžce vznesly se a ihned zapadly zděšené hrčením, jež vydával stroj žací. Zavála vůně květinek, jež sťaté zavadly. A kosy svištěly a stříbrem zablýskaly, když ženci brousili na slunci zvonivě je, a dívky zpívaly a časem zavýskaly ve smíchu zdravém, v němž se rozkoš žití chvěje. 16