RÁNO NA VSI.

Ladislav Linhart

RÁNO NA VSI.
Jas slunce řeku pruhem zlata zalil, a vánek vlnami, hle, pohrává! A mizí závoj mhy, jenž kraj kol halil: Tam rolník kyprou půdu zorává. A zpívá: „Byl jsem u své milé včera. To byl, ach, podvečer tam na statku! A když jsme loučili se za nočního šera, mně dala kytku za klobouk co památku!“ *
Já naslouchám a nálada mne tklivá a zvláštní jímá stav mdlý, teskný, opilý. Jdou duší vzpomínky a z nich se smutně dívá mé mládí ztracené a dívčí profily. 29