NÁLADA.

Ladislav Linhart

NÁLADA.
Mdlou září slunce zlatí vrchol lesa. Teď neslavně, hle, padá za bory! S šedivou mlhou smutek na kraj klesá. Z vikýřů vlají černé fábory. Jdou domů lidé zmrzačení prací. (K jich kletbám zoufalým psi žalostivě vyjí.) Je straší noc a den jim Marnost vrací. Nevěří v nic a nevědí, proč žijí. *
V jich řadách kráčím, básník zádumčivý, má noc je jejich noc a jejich den mým dnem. Psi k naší cestě vyjí chorál tklivý. Kdes, nepoznáni, náhle zapadnem’. 31