PROCESÍ.

PROCESÍ.
S procesím poutník zarmoucený táhl (proč, o tom nehloubal a neměl pro to důvod). Pak hlouček muzikantů vpředu v struny sáhl a již se houpavě a těžce hýbal průvod. To byly mnohé, mnohé milliony (šly cestou obvyklou a vyšlapanou), tmy nezapudily jich malé lampiony. (Pár mladých jinochův a děv se vedlo stranou.) V popředí korouhve a křížek nesly děti (neb jiný neměl v sobě ctnosti trošek), a pak, co v kostelích se s uctivostí světí: několik nemotorně ustrojených sošek. A dále družiček šatečky bílé svítí (ó, je v tom nálada, jak příjemně když sněží), v košíčkách zdobených vonící drží kvítí, (jež budou za chvíli pod nohy házet kněží). A skvostné ornáty a drahá roucha zlatá, od paní zbožných pracně vyšívaná na tělo kněží slavnostně a velebně jsou vzata. Dým stoupá kadidla jak bílé mlhy z rána. Zněl soprán žen, hlas mužů duněl basem, zněl dítek hlásek dosud neutvářen, 9 pěl měkký alt; a zmírajícím hlasem zpěv vpadl chraptivý kmetův a suchých stařen. U každé kapličky na chvíli zastavili, se modlili a zbožně křižovali (a na konec tím přesyceni byli a děti vřískaly a staří naříkali). *
Já (poutník) opustil jsem procesí (život lidský), jich suchá pravidla a otřepaná gesta. V neznámo jinudy dal jsem se jako vždycky a pro slzy se zatměla mně cesta... 10