SAMOTA.

Ladislav Linhart

SAMOTA.
Na moři zeleném se bílé vznáší jachty, zpěv drsný lodníků se s křikem racků mísí. Stich’ vítr křísící, jenž vzdýmal pevné plachty, jež nyní zemdleně a těžce s ráhen visí. Ó, touhy bělostné víc v dálku nepoplují, když život mysl mdlou víc k vzletům nepobádá. A zbývá smutek jen a chmurná vůně thují, když záhon růžový schne, opadá a zvadá. 32