IMPROVISACE NA BIBLICKÝ MOTIV.

Karel Boromejský Hájek

IMPROVISACE NA BIBLICKÝ MOTIV.
Tak bylo všecko prosté. Slunce zářící, veliké slunce stálo v zenithu nad šírým krajem s dalekými obzory a plným klidu starých legend biblických, na stráních travnatých se pásla bílá stáda a v slunci zrály vlny těžkých klasů. Den přišel žní. Den zázračného uzrání. A zpívající ženci přišli v zástupech a položili přetížené klasy. A s nimi ty jsi přišla, tichá moje Rút. Tak pokorně a mlčky za nimi jsi kráčela a klasy ušláplé jsi po nich sbírala. – Když na stráních pak umlkaly šalmaje a stáda s pastýři se k branám města vracela, když v dálce ženců posledních se písně ztrácely a ticho připozdění lehlo na mlčící pláně – ty ze všech, již tu byli, jediná jsi zůstala. 7 A noc když nadešla a v osamělých cisternách se zrcadlily z tmavých dálek velké, tiché hvězdy, ty’s přišla ke mně, tichá moje Rút... Na požehnaných pláních čerstvá žatva voněla, a vlahá byla noc a hvězdy svítily, když k nohám mým jsi přišla ulehnout, a měsíc nádherný vycházel na obzor, a půlnoc byla velikého sábatu... Má sestro, ženo moje, tichá moje Rút! 8