HVĚZDA PADLA...

Karel Boromejský Hájek

HVĚZDA PADLA...
Daleko někde do tmy padla bílá hvězda... Tam někam hluboko, hluboko za lesy... (Kam jen ty hvězdy padají? Kam? kam?) Vidíš ty obzory jiných, docela jiných a cizích a příliš vzdálených světů? Tam někam daleko do tmy padla ta bílá hvězda... Stín noci hluboký a mlčící dál nepohnutý leží nad lesy a smutnými pláněmi vysílených polí... Jaké jen ty to máš ruce, má ženo! Ruce tak výmluvné v tom těžkém mlčení. Je ti dnes smutno se mnou na těch samotách? a na to myslíš pohnuta a trpící, jak před námi tak beze stopy zapadla ta mrtvá hvězda? 55 Hluboko, hluboko na dně tvých zřítelnic tisíce světů je zářících, tisíce jiskřících hvězd... 56