KDYBY TAK BYLO MOŽNO...

KDYBY TAK BYLO MOŽNO...
Kdyby tak bylo možno jíti za mrtvými po stopě zašlých dnů cestičkou zmatku, pralesy lehkověrných snů jít mlhavými, náhodou přijít pravdy na pohádku. Kdyby tak bylo možno přebrodit močály, bahništěm dějin dát se k lesům bídy, vyzvědět v zákampích, kdy smutky počaly, kdo vystavět dal žalů pyramidy. Kdyby tak bylo možno shnilé potentáty posadit pěkně vedle sebe všecky, nezapomenout na popy a na preláty a všechněch škol přivésti dorost dětský. Kdyby tak bylo možno pohnout inspektory k návštěvě nadvědeckých výkladů, censory s vojáčky zavříti do komory a začít výslech podle pořadu. Kdyby tak bylo možno koncil smutné slávy přiměti broukat motta ozdobná, základem státu že jsou prázdné hlavy, základem víry srdce chudobná. 30 Kdyby tak bylo možno dějin přetnout svazy, výrobce hesel usvědčiti z klamu, rybníčky dušiček upevnit skepse hrází a do staletí prokopati jámu. Kdyby tak bylo možno podmaniti větry, z všech úhlů přihnat vůdce do fora, by existovat přestaly cest kilometry, až naplnila by se krásná obora. Kdyby tak bylo možno vystavět hranici, podzemní ohně rozšlehati hněvem, poručit hercům mým jít plamnou ulicí a rozpoutaných větrů běsným řevem. Kdyby tak bylo možno v davech všech se ztratit, úrodných dramat těch sám tajná příčina, pořádky staré v nepořádky zvrátit – v tom byla by má naděj, sláva jediná. 31