POSLEDNÍ PÍSEŇ.

POSLEDNÍ PÍSEŇ.
Palčivé slzy osušil jsem jednou, čas neúprosný nechal míjeti, havrani smutku snad se přece zvednou, na sever někam v noci odletí. Všechny své touhy po proudu jsem pustil, hrob vykopal pro svoje naděje, mrak ledový když nade mnou se zhustil a neschůdnější byly závěje. Prapor své pýchy přetrhnul jsem v půli, most záhrobní jsem spustil na vodu, já oddal se ve světovládnou vůli a připravil své všechno k odchodu. K mé minulosti spáleny jsou mosty, všem větrům vstříc jsem rozpjal náruč svou, je závěr katastrofy zcela prostý: svět zavřel se už nade mnou. Poselství lásky nedoletí k tomu, jenž prositi už nechce víc, podoben žitím ztrnulému stromu, já budu čekat někde u hranic. 57 Životem je mi zámeček mých visí, radostí světských hledat nebudu, láska i naděj staly se mi cizí, já podvolím se svému osudu. Bolest mé touhy odplavily deště, vzpomínky bolné větry vysuší, nezbývá, nežli rozplakat se ještě, leč na muže se to přec’ nesluší. Odejdu tedy, zanechám tě samu, zdraví a štěstí Bůh ti dej, vykopej ve svém srdci jámu a vzpomínky tam na něna mě pochovej. 58