BEZ TEBE NEBYLO BY NĚMÉHO PODIVU...
Měsíci, který ploveš po černošedivém nebi,
po nebi vysokém, hlubokém,
nevěřím, že bych moh’ dlouho bez tebe žíti, nevěřím, že by...
...ne, – neboť dnes, včera, před týdnem, před rokem
zvykl jsem vídat tě po nebi plout,
zvykl jsem nadšeně vítat tvou flétnovou pout –!
A nevím, jak mohl bych bez tebe prožívat své
divoké noci tulácké,
nevím, jak moje smysly brutální, lačné a žíznivé
tebe by mohly oplakat,
když by ve tmě vyčítavé, úzkostné a tíživé
s tebou si nesměly hrát...
Kdybys jim zhas’,
kdyby mi byly vzaty
tvé úplňky, tvůj štít ze stříbra kutý,
tvůj východ bílý a tvůj západ zlatý,
kdyby mi byly odepřeny a odmítnuty
tvé plavby kovových krás
a lyrická tvá decrescenda...
Bez tebe nebylo by němého podivu, ni halucinésních písní,
42
ani vášnivého, bohoslužebného ticha a zvroucnělého opojení,
které bílou koupelí světla se srdce omyje stíny,
zbaví je předtuch a tísní,
zbaví je viny;
které stříbrným úsměvem odnímá obhroublou pravdu a za ni subtilní sen dá
narkotický,
s hedvábnými gesty a čelovými tóny, jež písně hrá si
sugestivní, neslyšitelné; které dá zapomnění
pod průsvitným splavem smyslné, živoucí krásy
vždycky.
Měsíci, který ploveš po perleťové obloze,
nevěřím, že bych moh’ dlouho bez tebe žíti!
Nemoh’ bych sníti...
Bez tebe žil bych na světě chudě a uboze.
Stále bych něco hledal. Snad vůni tvých čínských pohádek,
hedvábný lampion, stříbrný gong.
Stále bych na něco čekal a denně se vracel nazpátek
naproti tobě... A pak,
když bych se tebe nedočkal a marně jen namáhal do dálky zrak,
– hlavu bych sklonil.
Už bych se noci nikdy za život, za písně neděkoval.
Tesklivé srdce bych schoval...
43
Srdce i hlavu klenbou chladného stesku bych překlenul,
mořem slz podlil.
Nikdy bych se vděčně nepomodlil,
nikdy bych neplesal díkem.
Ale, když bych si na tebe vzpomenul,
na tvůj štít ze stříbra kutý, na tvoji flétnovou pout,
vyšel bych z domu. A v noci, na stráni, kde jsem tě vzývával,
stanul bych tichý. Nemoh’ bych s místa se hnout,
nemoh’ bych s místa dál.
Mlčel bych. Zase bych čekal. Až vyjdeš,
až pro mne přijdeš...
Marně bych čekal. Smutný. Nikdy bych neplesal díkem.
Myslel bych na tebe... Trpce bych se usmíval.
Jak bych byl náměsíčníkem...
44