Bezsenná noc.

Josef Müldner

Bezsenná noc.
Ač mosty zdviženy noc dnešní byly přec, a stráže s voláním po hradbách přecházely, jak s temným stínem po zdi spiklenec se k střílně plížil, moje oči zřely... Šept sluhů mých pak stich’ se zakuklencem. (Jak poctivci ti dlouho váhali! – –) Já obrněnou ruku zřel se smolným věncem, jež nad hlavou mou krov mi zapálí. V největší úzkosti chtěl jsem již zařičet, a přistihnout tmu korridorů svých, v nich dýky zradou broušené v ráz všechny umlčet i zločinný krok sluhů nevěrných. 7