Děs moře.

Josef Müldner

Děs moře.
Loď bokem dovlekli na písek a plachty složili; říkali, zlá že to bude noc, jíž se kdy dožili. Domů šli. A když mdlý ještě zrak na moře upřeli, podivnou po vlnách do tmy loď letěti uzřeli. Tma je pak vzbudila dusivá a lstivá, úkladná noc. V ospalost vstávání slyšeli tonoucí volání o pomoc... Dávno a dávno když v ječících tmách jejich bloudila loď, v dědinu neslo se od moře sladké a lákavé poď! Z rána již na břehu ženy je čekaly a jejich děti, než oni nepřišli první den. – Ani den druhý. – Ni třetí. 12