Návrat.
Hlas Ženy
Moře se zlatilo v pocelech, chvělo se prázdnem azuru,
když tiše’s kráčel po břehu a našel moji lasturu.
Mnoho jsem snila životů, mnohou jsem smrtí zemřela;
však čekala jsem, neboť bez Tebe vrátit se v Kosmos jsem nechtěla.
Jsem jako září měsíční vzbuzena k novým úsměvům,
jež do dnů Tvých chci rozlíti, jež rozdat chci Tvojím snům;
Jsem jako Zmarem bez konce, Smrtí, již byla jsem ztracena
na pólu Přechodu spálena, k věčnosti Života vrácena;
Jsem jako smrtí, jež vcházela do mého těla jak v jižní sluj,
zbavena všeho, co umírá. Jsem Tvoje Bolest. Jsem Návrat Tvůj!
Hlas Muže
Má duše se mi vrací? A hořká rána v ní!
Což trpěti mám ještě za noci polární?
Já dlouho jsem Tě čekal, neznámou Bolest svou.svou,
pro níž jsem toužil zemřít, být zničen nirvanou.
Já vdechnout jsem chtěl Tebe! Tak opustiti Zem...
Však srdce mé je mrtvo. Já stal se prostorem.
A mezi tím co ztichal můj život v dálku ech,
já smutný sen snil o vlnách, jež zranil tvrdý břeh...
Tam dole na Zemi byla Jsi Paní má;
však v těchto končinách Tvá vláda přestává.
Jít můžeš do srdcí, ale ne do prázdna.
36
Hlas Ženy
I v mnohých lebkách vychladlých mých vášní vřely plameny.
Já mohu jíti do srdcí, jít mohu v kameny.
Hlas Muže
Noc ve mně čeká na blesk příštích dní.
Je ve mně noc, již Východ rozední.
Je ve mně Západ, podvečerní tiš. –
A den můj, vím to, přijde. Však přijde pozdě již.
Hlas Ženy
Má bolest svoje noci a noci bolesti.
Však den má hříchy svoje, jichž nikdo nepomstí.
Hlas Muže
Dřív byl jsem otrokem, nyní jsem pánem já.
Tys byla vládkyní, a teď jsi bezbranná.
Však nechci rušit snů, jež ku věčnosti sním.
Ty můžeš odejít. Já tebe propouštím.
Hlas Ženy
Je dosti místa v objetí mém pro hrob všech Tvých snů.
A mnohem více. Pojď jen již. Svou uzříš královnu.
Hlas Muže
Mráz Věčna do běla mou duši rozžhavil
a hvězdy zářily nad krajem půlnočním.
Sníh, Časem sessutýsessutý, se v modré dálky slil
a duše sen svůj prosila, by mohla umřít s ním.
Hlas Ženy
Duše jednou spatřené v mých vlasech usnou sepjaty –
Hlas Muže
– – – –
37
Hlas Ženy
Toť oči mé, jež nejkrasší jsou cestou pro Tvé Návraty.
Hlas Muže
Oh, ustaň již! Tak veliké bylo mé utrpení...
Hlas Ženy
Toť hlubina vod tajemná uprostřed lesních snění,
k jíž dnu nadějí zklamaní jdou hledat zapomnění.
Hlas Muže
Odpluj mi do Dálky, proměň se v hranici,
v tvé vlny zbouřené a sladce chladící,
já, Prostor, vrhnu se a shořím v Tajemství,
jímž hvězdy zapálím a v hudbu Staletí...
Hlas Ženy
Hle moje náručí je nejšťastnější svět,
po němž lze zatoužit, kam chce se navracet.
Neboť jen v končinách, kde mocná touha plá
po kraji mystickém, po kráse NeznámaNeznáma,
tam vždy jsi otrokem a já jsem královna!
Hlas Muže.Muže
A na mrtvý můj kamen až Věčnem Staletí
Tvá křídla smutných ptáků k oddechu zaletí
a pak se tiše vzepnou, zašumí odletem,
za Tebou budu toužit, za bílým fantómem.
Ty budeš věčně v Dálce, já věčně otrokem...
38
OBSAH
Ty němý slídiči...5
Vězeň6
Bezsenná noc7
Mstitel8
V úzkosti šera9
Je třeba života10
Vyzvání11
Děs moře12
Zastavení13
***14
Poznání15
Močály16
Nad mořem17
V opuštění18
Tichý smutek19
Smíření20
V lese21
V mé aleji22
Na konci léta23
Touha po smrti24
Můj kraj27
Poznání Duší28
Dno hladin29
Lohengrin30
A my jsme přešli kolem...31
Odplutí32
Šťastný večer33
Nad celým Kosmem34
Ostrov můjmůj...35
Návrat36
E: jf; 2006
39