V mé aleji.

Josef Müldner

V mé aleji.
To nitro moje tichým mořem bylo, jež nežádalo žádných obětí. Vždy mlčelo. Nikoho nevábilo. Však nedalo též jiným trpěti. Já nemám lásky, abych nenáviděl, a nenávisti, bych moh’ milovat. Já při všem myslel, všeho konce viděl, kam každá loď jít musí ztrozkotat. A nedám se už nikým vyrušit, ať s láskou přijde nebo s nenávistí. Klid nad mnou vzrůstá – úzkostlivý klid, jak na duši mi padá žluté listí... Na věky oněmí má slova k odpovědi, a duše zmučená se zavře ve svůj květ... Mne ani katané nevnutí do zpovědi před cestou poslední, z níž nevrátím se zpět. 22