Doma

Jan Karník

Doma
K všem divům, jež v kráse stvořeny, se upínal zrak můj vzňatý, jen v tobě však tkvěl jsem kořeny, domove, domove zlatý! Když veslaři v bouři zradili poutníka důvěru prostou, když místo věží mohyly, bez růží trny jen rostou, s děravým uzlíkem nadějí přikrčen k dědovu nístěji šeptám si zprahlýma rtoma: Chval, duše, Boha – jsi doma! 9