Prapor v postě

Jan Karník

Prapor v postě
Je smutný kostel v únorovém přítmí. Jen ticho střeží strmé oltáře a věčné světlo váhavými rytmy bělostným sochám bliká do tváře. Pod štíhlým sloupem starý prapor visí, dnů milosti a slávy svědek ctný, a na něm světce drahocenné rysy, jejž vzýval od věků cech počestný. Proč jsi tak smuten, praporče, v dny kalné? Že jak vrak v moři v mlhách tone chrám? Že při mši ranní zněly zpěvy žalné a popel na čele zve k modlitbám? Přetrpíš hoře všech Smrtelných neděl i s Velkých Pátků krutou korunou – vždy Květná neděle je časů předěl, kdy květ už raší jarní pod lunou! 20