Díky za to!

Jan Karník

Díky za to!
Tak jest mi, jak bych stanul na rozhledně, na život prchající hledě zpět. Sám dobře vím, že vinul se jen všedně, netryskl v gejzír proud mých šedých let. To nebyl komoň zdobně osedlaný, by rytíř na něm cválal v slavný boj, leč pouhý tahoun, větrem ošlehaný, jenž poznal bič i střečků mrzký roj. Od rána do noci jsem nosil cihly a pod chrám příští základ vyzdíval, prach dýchal jsem a vlasy potem splihly, do krve písek ruce rozdíral. Však za to směl jsem v klenbách svatvečerů zrak nad ruch staveniště vznésti výš, kde křídla duchů kmitají se v šeru, a Staviteli octl jsem se blíž. 46 Těch jasných duchů výzvy tak mne vedly, by tajemný plán stavby velebné mé oči v oslnění na mžik zhlédly – a zhrdly dílem zloby šalebné. Tu, hadry odhodiv, jsem skláněl témě před Králem věků, na smrt vydaným, a kalich blaha nachýlil se ke mně, že Jeho žezla smím být poddaným. 47
Básně v knize Dooráno:
  1. Prolog
  2. Doma
  3. Starý šumař
  4. Domove dobrých...
  5. Krásný sen
  6. Předjarní
  7. Mé jaro
  8. Prapor v postě
  9. Kouzlo Velkého pátku
  10. Lumen Christi
  11. S poutnickou holí
  12. Změny v brýlích
  13. Němý bol a němý žal
  14. Skromná moudrost
  15. Tři stromy
  16. Pozvání
  17. Turistům
  18. Lípy na Vojetíně
  19. Německobrodské dueto
  20. Zarůstá cesta
  21. Když se připozdívá
  22. Je to on?
  23. Díky za to!
  24. Můj svědek
  25. Čím jsem byl
  26. Epilog