Mé jaro

Jan Karník

Mé jaro
Jaro se u mne zrána jen na skok stavilo, že otevřena brána, mi vlídně pravilo. Děkuji, rajské dítě, má cesta není tvá! Já vidím – úzkost cítě – už branku hřbitova. Voď jiné branou zlatou, kam mne jsi zvalo kdys – i jim se cesty zmatou, Severní hrozí mys! Však nad mrazivým mysem já vidím hořet zář, v ní slavným kyne rysem slitovné Lásky tvář... 19