Skromná moudrost

Jan Karník

Skromná moudrost
Modravé vrchy mladých dobrodružství, kam za obzor jste v šeru zmizely? Vy žírné lány úrodného mužství, čí dbalé ruky jste dnes úděly? Kam odvanuly vůně jarní touhy, stesk loučení i hrany rozchodů? Kde cesty k výbojům je zákrut dlouhý, tak vyzývavě zvoucí k pochodu? To tam vše zniklo v nenávratnu marném, však v troskách zachránils přec vlídný kout, kde plamen v zimě, studna v létě parném, a v drahou náruč lze se přivinout. Tam čekej, brachu, až se v proudu rmutném, člun zjeví s převozníkem v mlčení – – A denně vzývej Boha v stáří smutném za rod všech věrných a jich spasení... 30