Čím jsem byl

Jan Karník

Čím jsem byl
V tom chrámě vznešeném, kde Musy velekněz jen v kapli poboční chtěl mši svou čísti, hned v bráně vysoké mne posvátný jal třes, když sloužit jsem v něm začal – bez závisti. Na kůru k chorálům jsem varhan šlapal měch a v lampě věčné světlo opatroval – však jaké štěstí, velikého božstva dech když s vůní oltářů mé srdce ovál! A jako chlapec, který v komži červené se kolem kněze při obřadu točí, jsem časem zazvonit směl z duše vzrušené, abyste na mžik vzhůru zvedli oči. 49