IV.   Zpívá oheň v mojí hrudi:

František Kubka

IV.

Zpívá oheň v mojí hrudi:
Zpívá oheň v mojí hrudi:
Dlouho spal jsem ve tvém nitru jako láva v teplé zemi... nezřel slunce bledou svíci, kterak plá na stlívající bílé krajky chrysantémy, čekal jsem, zda úsvit pozdní s jesení se v tobě rozdní, žíznivě vstříc plál jsem jitru, neb já věděl, že se vzbudí...
Bylo to za noci hvězdné, kdy mi den zas dán byl darem... Zvony, velké zvony zněly hudbou slavnou... Temné víry vrhly se v můj úkryt sirý, věčné touhy hřměly, vřely, dvěma zraky probuzeny, dvěma blesky zasaženy, a já vyšleh’ z hloubi bezdné milenku tvou zchvátit žárem... 50