X.   Za slavnostního znění poledních zvonů a zvonků,

František Kubka

X.

Za slavnostního znění poledních zvonů a zvonků, Za slavnostního znění poledních zvonů a zvonků,
 za úzkostlivého chvění žárem sklácených stonků, za chvíle velebné, kdy zem a nebesa v objetí žáru mění se v jeden obrovský kolos mlhavě vznícených tvarů, kdy v mracích zlatistých letí včely nad rudě a bíle rozkvetlý jetel, za jednoduchých, nelomených světel – vídat chci tebe; neboť ty a duše tvá jste rovny poledního dne čarovně primitivní kráse, jež jako dávných obrazů půda zlatistá zpod kouzelných výjevů v oslnivém plane jase. – Za tichých večerů, kdy nad námi nebesa ztichla, a jen hruď země a jen hruď tvá se v oddechu zachvívá rychlá, když z hladin vesmíru hvězdy se blíží a blíží, když kolem nás, jak přízniví strážcové lásky, se večerní stínové plíží, když v svatém objetí průhledných sfér nás velký večer jímá, když z mojí duše letí zpěv, jenž sny tam zaklet dřímá – 59 vídat chci tebe, neboť ty a duše tvá jste rovny večeru, když hlubokým svým okem zírá v lásku moji, sen sladkých hvězd je šperkem vsazen v zřítelnici tvoji, sta vidím zázraků v tvé duši krásnějších, vždy nových, jsi jako sladký výdech noci v bezích fialových... Za bouře vítězné, kdy šílící zpěv vichrů vesmírem se žene, když sedí blesk na mraků hřívě rozježené, a blýská jiskřivě ku hlubinám i výši – když ucho mé a tvé zpěv rytmů věčných slyší, – tu v bouřné vichřici bych potkati chtěl tebe, viděti tebe, jak ve tvých očích se kmitají zásvity blesků v zázračném lesku; neboť ty a duše tvá jste rovny vichřici, jež nerozpoutala svůj pych, a spí pod tichou hladinou nebes bezmračných. Za sladkých zvonů poledních, za tichých vůní večerních, za požárů, jež vzešly bouří leskem, chci vídat tě, – neb tichem jsi, a vůní jsi a bleskem... 60
Básně v knize Slunovrat:
  1. ZPĚV NA HOŘE.
  2. TRIUMF ŽIVOTA.
  3. JARO.
  4. ÓDA DIONYSOVI.
  5. HLÁSÁM ČLOVĚKA...
  6. PRAHO!
  7. I.   Ó, Lásko, v bojích nepřemožená,
  8. II.   Drahá,
  9. III.   Po trudných dnech jsem v rajském kraji přistál.
  10. IV.   Zpívá oheň v mojí hrudi:
  11. V.   A již noc vlahá dolů na zem kvapí,
  12. VI.   Do bouří mých jsi vešla, paprsk tichý,
  13. VII.   Když mediem tvých očí ve tvou duši zřím, miluji tebe,
  14. VIII.   Všechen jásot slunce v obět tobě nesu,
  15. IX.   A měsíc vzešel zlatě, slávyplně
  16. X.   Za slavnostního znění poledních zvonů a zvonků,
  17. NAPNI DO LYRY SVÉ SEDMERÝ PAPRSEK SLUNCE...