II. Drahá,

František Kubka

II.

Drahá, Drahá,
ve svatém rytmu hvězd, jež nad mou se klenuly hlavou, v meteorů zářivém svitu, jež vrhaly pozdravy sobě, ve věčném míru a bouři, jež neslyšně jásavou slávou z nekonečna v nekonečno mířily, z propastí k propastem vířily, v nadšení sladkém, jež chladivě žhoucí rukou na čelo básníku sahá – zpíval jsem tobě... Zpíval o květině útlé, jež na stonku chvěje se jemném, – kolem mne voněly rozkvetlé iridy temnem; – zpíval o sladké vůni tvých dlouhých, rozpuštěných vlasů, – z dalekých polí ke mně vlála zemská vůně vlnících se klasů; – zpíval o modrém, tázavém oku, jež sní pod obočí obloukem triumfálným, – hleděl jsem ku hvězdám dálným; – 47 zpíval o věčnosti lásky, o mládí, o písních a vznětech, – šíleně opojný sen vzbudil se v jabloňových květech; – zpíval o průzračné duši, jež sní na tvých dětských retech, zpíval o lásce, jež umíra zrozením a rodí se v hrobě, zpíval o červnových nocích, – nikdy tak měsíc zářivě neplá, – zpíval jsem tobě, jak jsi tak sladká, tak tichá, tak teplá... Uzřel jsem náhle, jak v nitru mém, jež bylo pusté, mrtvé a zprahlé, budí se hvězdných sonat líbezně zpěvný sen, uzřel jsem, jak se za letu rudých meteorů zdvihá věčný, věčný den, zřel jsem velkou, skřivanů písní slavenou zoru, jak se vzhůru řítí v světy bezedné: Den jsem uzřel – tebe, drahá – tebe spatřil: Paní Dne! 48

Básně v knize Slunovrat: