ZA ŠTĚSTÍM...

Jaroslav Havlíček

ZA ŠTĚSTÍM...
Temným hájem šumícím tiše šel jsem pěšinou dál a dál, a v mé duši rozchvělé touhou písně si dumavé kdosi hrál. Písně ptáků nade mnou zněly, v slasti jakés šepotal les, a v mé duši zamžené stínem umlk’ již dávno jásavý ples. Hudba lesa nade mnou zněla a v mé duši stále kdos hrál – a já, v touze potkat své štěstí, pěšinou lesní bloudil vždy dál... 9