JAK LITÁ SAŇ...

Jaroslav Havlíček

JAK LITÁ SAŇ...
Jak litá saň se ženou kyrysníci – Již kopyt dusot šírou plání bouří – – – Již srazili se s vojem nepřátel – – – Třesk! – Nářek! – Ryk – Již zem se krví kouří. Již mrtvola se na mrtvole kupí – boj zuří dál – ryk rozléhá se – ječí – a nové davy mladých lidí zas’ se ubíjejí v rozvášněné seči. Jich osud stejný. – Ač se pobíjejí, přec stejné pouto hrdlo jejich dusí – Je v bitvy vřavu touha nepudí, po krvi nežízní – – však oni musí! Tam v dálce šeré ustaraná máti líc sklání, v slzách potěchu si hledá – a na bojišti, nad vojínů shluk smrt hýřící se vznesla tiše bledá. 24 Tak v římském cirku otroci se bili. Ne za vlast, volnost, svobodu a právo! Ne – proto ne! – – Však vůdce rozkázal... Ó – kletá tolikrát, ty vůdce slávo! 25