OKOVY.

Jaroslav Havlíček

OKOVY.
My všichni na tom světě vlečeme okovy robů – je beřeme při narození, je vlečem až do tmavých hrobů. Z nás každý cestou žití je těžce – těžce vláčí – a každý je krví svojí i potem i slzami smáčí. Však nejsou stejny všechny ty okovy lidských synů – z nás každý tím má těžší, čím větší má v srdci svém vinu. Jeť každá vina koulí, jež člověka k zemi strhne, a člověk klesá – klesá, až v náruč se záhubě vrhne. 16