JARNÍ...

Jaroslav Havlíček

JARNÍ..JARNÍ...
Na větvích štíhlých stromů šveholí zas ptáci, les novou vůní dýše a slunce hýří jas, v mou duši zledovělou jaro zas’ se vrací, to jaro opojné a plné divných krás... Sad duše mé se chvěje – pučí ratolesti, na mezi rozvil se zas’ písně nové květ, a v hájů korunách zas’ nové zvoní zvěsti, a v srdci nový snů se rodí zase svět... Umlká zvolna harfa svou smutnou lkavou písní, veselou notou zní zas’ píšťal lesních ton, a duše má, v níž nových tužeb roj se tísní, zní zpěvem velebným jak rozhoupaný zvon... Zas’ jaro přilétlo... Ó cítíš jeho vání? Ó pojď, má duše – pojď– my půjdem jemu vstříc, za lesů šumotu a vánků kolébání,kolébání mu zazpíváme nových písní na tisíc! 11