TISÍCŮ NEŠŤASTNÝCH...

Jaroslav Havlíček

TISÍCŮ NEŠŤASTNÝCH...
Tisíců nešťastných prolité slzy viděl jsem ve snu plynout v dál, ohromným proudem, divokým, dravým – nikdo že takový nevídal. V hrozivém jeku, sténání tichém stále a stále rost ten proud, na jeho vlnách krvavých pěnou houpal se zničených štěstí troud. Rozlil se celou krajinou kolem, do dálky šedé dál vždy tek’, zdutými vlnami nebesům hrozil ječící, hrozivý jeho vztek... Do duše mojimojí střikl pěnou... Mlhou mi náhle ztemněl zrak a od té chvíle v duši mojí stále a stále je hořko tak... 13