NÁLADA...

Jaroslav Havlíček

NÁLADA...
Noc tichá byla, kolem hemžily se stíny, jak duše bloudící dnes uplynulých chvil, kraj celý kolem, parnem slunce unavený, z poháru vlahé noci dlouhými doušky pil. A na vše bořila se bledá klenba nebes, jež stkána byla z nití tak plavých jako len, a já, tou krásou spit, jsem cítil svoji bídu, z níž uchvátil mne náhle té noci vlažné sen... 12