MATČINA LÁSKA.

Arnošt Czechenherzu

MATČINA LÁSKA.
Jsou lidské city prchavé jak mlhy, pouhý dým, matčina láska svítí, vyzařuje nade vším, ta neskonalá láska, která nikdy nezradí a v světě všechno, co ztraceno, vždycky nahradí. Raněna byvši tebou více nežli tisíckrát, s úsměvem bez výčitek odpuštění umí dát, objetí celé tobě láskyplně otevře, když nelítostný osud na tě zanevře. Matčina láska je jak starý, dobrý čaroděj, jenž zničí rázem každou zoufalost i beznaděj, přemůže všechnu podlost, křivdu, zradu, zlobu, zášť a skryje hořkou slzu pod svůj šarlatový plášť. Když matka uložena dnes či zítra v tichý rov a bolest nevýslovná drásá, rve tě beze slov, pamatuj, v srdci matčině,matčině že oheň nedoplál, že láska její žije, cítí, trpí s tebou dál. Jde láska její stále krok za krokem v stopách tvých a hřeje, byť chlad jeseně ti v duši smutnou dých’, zůstává vroucí, byť svět ztuhnul mrazem, v kámen, ztvrd’, silnější nežli efemerní život, hmotná smrt. Jsou lidské city prchavé jak mlhy, pouhý dým, matčina láska svítí, vyzařuje nade vším, ta neskonalá láska, která nikdy nezradí a v světě všechno, co ztraceno, vždycky nahradí. 6