SLEPEC PŘED SOCHOU FOIBA APOLLONA.

Arnošt Czechenherzu

SLEPEC PŘED SOCHOU FOIBA APOLLONA.
Do síně zasněných antických soch zabloudil nesmělý, pobledlý hoch, na pouti spletitých života cest. Zajal mne vášní svých podivných gest. Jak motýl na vonném květu se chvěl, tykadla jakoby v prstech svých měl. Stejné se pocity vzkřísily v nás; já zrakem zmocnil se čarovných krás, dotykem nervosních prstů svých on. Před námi stál Foibos Apollon! Jak motýl na květu slepec se chvěl, tykadla jakoby v prstech svých měl. Paprsků zlatých jej polila zář. Foiba milostná, přeskvělá tvář,tvář pohlédla do jeho půlnočních niv. Poznal tu božského umění div! Jak motýl na vonném květu se chvěl, tykadla jakoby v prstech svých měl. 27