DVORNÍ ŠAŠEK.

Arnošt Czechenherzu

DVORNÍ ŠAŠEK.
Na stupních trůnu,trůnu šašek dvorní ve zracích krále býval blázen, s papouškem, se psy, v jedno házen, dvořané o tom byli svorni, že dovoleno všechno smělci s rolniček hudbou, kotrmelci. S milostí pána v pevném svazku on u nohou mu líně léhal, slabosti jeho chytře šlehal, na tváři idiota masku. On býval mimem každou žilou, jenž první episodu hrával, talent mu v záři žezla zrával a rozvíjel se celou silou dnes v roztomilé komedii a zítra zase v tragedii. On sobě vždycky zvolil roli, intriky hrával bez soutěže, v komice vypadal též svěže, vtip jeho chutnal pepřem, solí. Ve stínu staré citadely na šibenice holých trámech,trámech zkoušel své štěstí v epigramech, v nichž blýskal, jiskřil vtip se skvělý. Kde kat své ruce v hrůze brodil, tam vtip se šibeniční rodil. Havrani střehli jeho Musu, co jedni v něm i ďábla zřeli, 35 druzí se s nimi oň pak přeli. Zjev jeho plašil všecku luzu. Když ministři pak v státní radě strojili lidu nové daně, bavil vždy dámy dvorní za ně v besídce stinné na zahradě, líbával, vonné trhal růže, ledacos blázen provést může – A romanci jim starou zpíval o marných slibech každé lásky, rozkošně rděly se vždy krásky a park se zvolna v stíny skrýval. V komůrce sám když potom býval hrou celodenní zcela znaven, křiklavých cárů šaška zbaven, srovnal svou páteř, v noc se díval, otázku sobě kladl v duchu: Kdo moudřejší je v žití ruchu? Zda ti, již s gestem moudrých chodí, jichž rozum ukryt v kalamáři; ministři, šlechta, bakaláři, či šašek, jenž je za nos vodí. 36

Básně v knize Podzimní píseň: