ČEKANKA.

Arnošt Czechenherzu

ČEKANKA.
Na polní mezi naší chudé, kam z oblak zní zpěv skřivánka, kde planou, hoří máky rudé, rozkvétá modrá čekanka. Čekanka modrá s rosou v květu, tesklivé oko siroty, jež tiše požaluje světu, jak malounko tu dobroty. Zde hroudu tvrdou potem, krví,krví náš dobrý člověk zalévá, svou bolestí ji stále mrví a lán svůj oře, osévá. A někdo černou brázdou chodí,chodí za rozsévačem jako stín, krok jeho zmar a zkázu plodí, na poli bují koukol, blín,blín. Na polní mezi naší chudé, kde dozněl zpěv už skřivánka, neplanou nikde máky rudé a uschla i ta čekanka. 17