SLAVIČÍ PÍSEŇ.

Arnošt Czechenherzu

SLAVIČÍ PÍSEŇ.
V pustém sadě slyším zpěv a z duše padá všechna tíž. Nevidím nikde pěvce zjev, však cítím, že jsem ráji blížblíž, a toužím k hvězdám výš a výš. Já chtěl bych pěvce toho znát, jenž kouzlí písně čarozvuk! Tak umí jenom slavík lkát, než srdce jeho dozní tluk a vyprostí se z lásky muk. Tak umí zpívat slavík jen na keři růží sám, když sní o lásce věrné krásný sen, když trn ho v srdce poraní a zpívá píseň poslední. 16