Raněnému ptáku.

Raněnému ptáku.
S hlavičkou staženou do vzletných ramen naříkáš, druhu můj: „Ach, už je amen, hruď se mi tetelí, oko se kryje...“ Ztiš se, má ruka tě za ňadry skryje! Hovoř, co stalo se, rozmilý brachu? schoulen jsi, zčepejřen, proč tolik strachu? 161 Křídla jsou bez vlády, nožky jak ťaty – kdo pak ti ublížil, kollego zlatý? Kočka-li z hajnice – zjasni přec očka – tlapou tě ranila? Ohavná kočka! Či divý krahujec cuchal ti peří? Ohavný krahujec, hanba té sběři! Nebo tě ostříž rval, zbojník ten divý, bratře můj ubohý, zpěváku snivý? Pojď, ať tě vyléčím k novému jaru, zchudloť by bez tvého zvučného daru. Bez tvého návratu, bez tvého hlasu – pojď, věrný příteli v stesku i v jasu; až přijdou ostříži s novými spory, prchnem jim sdruženi v lesy a hory! 162 Prchneme do oblak, k slunnému kraji, k zpěvu kde andělé na harfy hrají, tam zniknou bolesti, stezky i hoře; večer se nachýlil, čekejme zoře! 163